Cigarillo 

Hned na úvod nutno podotknout, že ořezávání doutníku před kouřením není výsadou pouze těch nejdražších, jsou longfillery i shortfillery již ořezané a jsou longfillery i shortfillery neořezané vyžadující před zapálením zapravit. Důvod, proč výrobci doutníkovou špičku zalepí listem, je prostý - snaží se zabránit zbytečnému vysychání těla doutníku a zachování chuti. Nic nám ale pochopitelně nebrání kupovat pouze a výhradně doutníky již ořezané. Při testování různých kousků na trhu se však dříve či pozděj s nutností ořezat některý setkáme. K ořezání doutníku lze použít několik různých metod a nástrojů s různým stupněm nákladnosti a elegance:

1. "Zuby aneb Styl Belmondo"

Při tomto způsobu přípravy doutníku dotyčná osoba prostuduje špičku a pak ji opatrným kousnutím odstraní. Jelikož málokdo z nás má mikrometricky přesné zuby zvící Bílého Tesáka Jacka Londona, je obvykle třeba provést kousnutí více či základní "okus" upravit pěkně do kulata špičkou nehtu (jedna ruka otáčí doutníkem, druhá špičkou nehtu palce odštípává list). Styl je to velmi divácky vděčný a s nulovými náklady. Při chycení toho správného grifu je ořez či spíše okus velmi kvalitní a nezadá si s profi ořezem ostrým nástrojem. Osobně mu dávám přednost i já, a to z několika důvodů - zuby mám (zatím) pořád u sebe, gilotinka je spíš na stůl a ořezávač člověk neustále někde zapomíná na návštěvách či v podnicích na stole. Nůž na "V" ořez sice mám, ovšem chuťově mi sedí více ořez kruhový (vám samozřejmě může sedět jiný).

2. Kleštičky aneb "Krokodýl"

Obdobou jakýchsi kapesních zahradnických nůžek jsou kleštičky na doutníky. Cena začíná v řádu stokorun a pokračuje nahoru dle materiálu či stáří udělátka. Málokterý z těchto výrobků je ovšem kvalitativně dostatečně přesvědčivý, před koupí si s ním určitě zkuste něco oštípnout. Pokud budou okraje příliš roztřepené, pak nástroj rozhodně nebrat. Problém kleštiček je také ten, že některé rozměrnější doutníky se do nich zkrátka nemusí vejít, proto pozor na to a raději nebrat příliš malý průměr, anebo zvolit s přihlédnutím k oblíbené velikosti.

3. Gilotinka aneb "Sladká Francie!"

Velmi působivé provedení, avšak nákladné a s jednou zásadní nevýhodou - pokud není nůž opravdu perfektně nabroušený, druhá strana má tendenci k roztřepenosti a trhání tabáku. Jako dárek příjemné, jako vlastní investice poněkud sporné, určitě nejdříve důkladně otestovat a zvážit, zda nebude lepší ušetřený peníz vrazit raději do balíčku perfektních doutníků a zůstat u stylu I.

4. Bodec aneb "Šídlo"

Vezme se prakticky libovolný bodec a provede se velice jednoduché propíchnutí ve středu zaoblené a neořezané hlavičky. V nouzi se dá provést i sirkou apod.

5. Nůž aneb "Pro kreativce"

Vyžaduje ostrý nástroj, jímž se provede ořez jakýmkoliv způsobem - od prostého probodnutí špičkou nože, přes kruhový, až po ořez se dvěma symetrickýmí řezy k ose doutníku tak, aby výsledkem bylo z profilu jakési prázdné "V" vyplněné vzduchem.

Jak jste si jistě již všimli, při ořezávání doutníku ke kouření se lze v zásadě setkat se 3 základními tvary:

• Řezem kruhovým - nejoblíbenější, i když nejnáročnější. Nepříjemné látky se hromadí nejméně, chuť je ideálně široká a velmi vyváženě distrubuována po jazyce.
• Řezem ve tvaru "V" - užší distribuce kouře a stále ještě ne tak nepříjemné hromadění látek. Tento styl je poměrně náročný na přesnost a vyžaduje cvik či zkušenosti s tabákem a doutníky, rozhodně jej nedoporučujeme provádět hned napoprvé na doutníku za několik set.
• Propíchnutím - velmi jednoduché, ovšem kouř i kondenzáty z tabáku se hromadí příliš koncentrovaně, což se brzy podepíše na hořké a jakoby slizké chuti. Občas se také stane to, že se tenoučká trubka ucpe nějakým kusem tabáku, takže doutník netáhne. S bodlem se nabízí ještě možnost vypíchání tvarů obou zmíněných řezů předchozích (vytečkovat jako při tetování) + následné odtrhnutí/promáčknutí, čímž při troše šikovnosti vznikne původní tvar jinou cestou. Rovněž se dá experimentovat s více propíchnutými otvory.

Proč je vlastně velikost ořezu tak důležitá? Protože ovlivňuje chuť a rychlost hoření doutníku - schválně si zkuste jeden typ doutníku upravit všemi třemi způsoby a snažte se rozlišit, jak se chuťově liší, samozřejmě pak používejte styl, který vám nejvíce sedí. U doutníků totiž nakonec platí jen jediné pravidlo - dělat vše tak, aby si je člověk co nejvíce užil!

Foto: http://www.tartantrader.co.uk/catalog/product_info.php?cPath=54&products..., http://www.ing-plus.si/dalvey_item.php?dalvey_id=38, http://www.pazyryk.co.uk/Pazyryk_Limited_Cigar_Cutters_29.html